Demodexové zákožky se běžně vyskytují v chlupových folikulech a mazových žlázách každého psa. K osídlení zvířete dochází v ranném věku vzájemným kontaktem mezi zvířaty, nejčastěji však při sání mléka od matky.
Rozlišujeme dvě formy demodikózy
Lokalizovaná demodikóza – vyskytuje se hlavně mladších kategorií zvířat a to ve věku 3-10 měsíců. Projevuje se jako alopetická (bezchlupá) ložiska se zvýšenou tvorbou jemných šupin a mírným zarudnutím v oblasti hlavy a to na hřbetu nosu, kolem očí, bradě, a částečně na končetinách. Demodikóza primárně nezpůsobuje psovi svědění.
Generalizovaná demodikóza – ke generalizované formě dochází u zvířat slabých, starých jinak nemocných nebo u kterých byla prováděna imunosupresivní léčba. Dochází k vystupňování výše popsaných příznaku, přidává se sekundární bakteriální infekce a následuje hluboký zánět kůže. Po rozvinutí bakteriální infekce se objeví svědění a pes velmi často problém ještě zhorší tím že postižená místa rozškrábe. Často se objevuje zvětšení regionálních mízních uzlin, které obsahují mrtvé roztoče.
Jak s demodikózou bojovat
Pokud je demodikóza komplikována bakteriálním zánětem je třeba začít s antibakteriální terapií a současně aplikovat antiparazitární přípravky. Lze použít koupele či přípravky formou spot-on.
