Tasemnice jsou ploší červi skládající se z článků a dosahující délky několika milimetrů až metrů. Tasemnicemi jsou postiženi obvykle dospělí psi. Štěňata a mladí psi onemocní vzácně. Na rozdíl od jiných červů se tasemnice nepřenášejí ze psa na psa přímo, ale prostřednictvím hostitele, v němž se vyvíjí larvální stadium tasemnice – boubel. Když pes tento boubel sežere, uvolní se z něho v jeho střevech hlavička tasemnice, která se přichytí háčky nebo přísavkami a začne růst. Na hlavičku navazuje protáhlý, úzký článek, za nímž rozmnožováním vznikají další články. Poslední, zralé články dospělé tasemnice se oddělují a odcházejí s výkaly ven. Zralé články jsou plné vajíček a mohou se tak ve vnějším prostředí z výkalů stát zdrojem invazí u příslušných mezihostitelů. Podle druhu tasemnice se mezihostitelem stane blecha, všenka nebo různá hospodářská zvířata.
Tasemnice a jejich toxiny, které vylučují přisátou hlavičkou do střevní sliznice, mohou při větší invazi působit řadu příznaků:
- zhoršení kvality srsti,
- nadýmání – nedokonale probíhající trávení potravy,
- nervové příznaky způsobené toxiny, které mohou být zaměněny např. s nervovou formou psinky.
K vylučování článků tasemnice nedochází nepřetržitě, proto je možné je při mírné invazi přehlédnout.
Tasemnice psí (Dipylidium caninum)
Je častou psí tasemnicí. Její články mají tvar tykvového semene. Tasemnice dosahuje délky až 40 cm, zralé články mohou být dlouhé až 1 cm. Vajíčka této tasemnice jsou po uvolnění článků ve svazcích v psím trusu, kde se mohou stát potravou bleších larev. V nich se pak vyvíjí boubel tasemnice, který přechází do dospělé blechy. Zablešení psi si vykusuji blechy a s jejich polknutím se dostává do jejich střeva boubel, z nějž se vyvine dospělá tasemnice.
Touto tasemnicí se může výjimečně nakazit i člověk (při nedodržování běžných zásad hygieny – mytí rukou apod.). Základní prevencí proti tasemnici psí je pravidelně zbavovat psa vnějších cizopasníků (blech, všenek).
